Tvoříme sny, na pomyslných hranicích nás dvou, představy a touhy, jenž nás spojují plující vstříc našim duším. Jsem maják jenž k sobě přitahuje hvězdy, drží je v sobě a dusí jejich světlo jenž mu propůjčují aby k sobě přitáhl další. Strážím je v sobě, alespoň to si myslím, chci všechno dobré pro mé malé hvězdy, které to vidí jinak, jsem místností bez oken a bez vzduchu, kde odsouzené jsou k vyhasnutí.
Toužím jen po jednom, po jedné hvězdě co září nade všemi, je první vidět, usměvavá bez studu odráží mé já, chce být mnou a já v ní, odrážet mé světlo. Je Severkou, Večernicí, která zhlíží z dálky, dává pozor na své milé na Ty jenž jsou pro ni důležití a objímá je vždy je-li jim nejhůř a svítí tak moc, že každý vždy najde tu správnou cestu přímo k ní. Bohatou náručí pak vítá každého, na jejích prsou bych spočinul, nekráčel dál a z očí bych četl, že je to přesně ta jenž celý svůj život, pomyslným blikáním hledám.
Tolikrát přál jsem si uniknout z temnoty, ze samoty jenž mě obklopuje i když jsi se mnou, ze samoty, kterou jsem se obklopil abych mohl být jen s představou Tebe. Mé hvězdy jsou ve Tvých očích a každý pohled do nich mi připomíná Tvůj úsměv, který tvoří malinové rty, jenž jsou k nakousnutí a boří všechny mé předsudky, hranice a barikády, při kterých se ztrácím sám v sobě, přitom stvořeny aby chránili mě, před jasným sluncem a náhodou. Že existuješ, jedna z mála tak dokonalých pokušení, jenž držím ve své dlani.
Třeba se zase ztratím, postavím se na nohy a vybuduji nové hranice, které mě zničí, pakliže mi dovolíš tančit s Tebou v dešti, který tak miluješ, pokud mi dovolíš políbit Tvé promočené rty a schoulit se do Tvého náručí pokaždé bude-li vše vypadat tak temně. Dovolíš-li, každou vteřinu zachytím a uzavřu, každou vteřinu zachytím abych mohl ji prožívat věčně, aby jsi věčně byla na obloze a hřála svým bledým světlem aby pokaždé co ulehnu vedle Tebe cítil jsem se nespoutaně volný, abych v Tobě nacházel svůj přístav vždy co se naše pohledy střetnou, doteky semknou, těla přitisknou a duše splynou v jednu. Na věky věků pak chci zůstat jedním, i když jen ve své mysli, ve snech jenž jsou prý začátkem nevyřčených sfér, jsem pohádkář, jenž s Tebou touží tvořit příběh se šťastným koncem.
Tedy jsi-li, ne jen ve snech, jsi-li buď při mě, jako já vždy při Tobě.
-=Pip=-