Nikdy nebudeš vědět co vše cítím, jak hluboký cit k Tobě chovám, i když jsi tady, nepocítíš ten oheň, který ve mě plane. Jak těžké je vyjádřit cit, který vyjádřit slovy nelze a přesto víš jak to cítím, co tím myslím, co mi vidíš na očích. V poslední době jsem spíše plul, po moři neklidu a snažil se upoutat plachty, počkat až vysvitne slunce a uklidní hladinu. Kolikrát jsme trpěli a ne jen svým přičiněním, řekni Lásko kolikrát jsme zemřeli a kolikrát ještě zemřeme, kolikrát vstaneme proto abychom šli dál ruku v ruce.
Ani nevíš co cítím, jaký plamen ve mne plane. Bojím se, že ani nikdy nebudeš a ten strach mě zevnitř pojídá a zároveň ho spaluje ten plamen. Snažím se vypadat šťastný, snažím se jím být. Avšak je to náročné však víš, stejně jako sklízet Tvé polibky, které se nerodí vždy a mě jejich chuť tolik chybí, když vidím Tvé rty smát se, objímá mě touha a šeptá do ucha Tvé jméno. Vím však že Tvé plody jsou vzácné a že ne každý je dostane. Držím se Tebe, ale nevím zda to tak chceš i Ty a přesto vše ve mě hoří ten plamen co mě žene vstříc Tobě.
Usínám šťastný, smutný, naštvaný a v mysli stále držím Tvé tělo, hebké jako samet, dlouhé nohy, dech beroucí křivky. Dovol mi spočinout v Tvém klíně, dovol mi usnout v Tvém náručí Lásko a nedovol aby nás stíny dostali jako první, já svůj boj prohrával.
Našel jsem Tebe, v krůpěji snů a přesto, i když vím, že můžu vše, nemohu vyjádřit to vše co k Tobě cítím aniž bych chtěl a bojím se, že budu nepochopen a že mi zmizíš a odejdeš pryč. Chtěl bych tu být pro Tebe vždy a nemohu, jednou mě dostihne čas, nebo snad Tebe, já nevím kolik máme ještě času, po svém boku nebo kolik ho ještě budeme mít, ale nechci ztratit ani minutu a pokud nás osud rozdělí nechci toho litovat, ale vím, že budu pomalu skomírat jak raněné zvíře.
Chci vidět Tebe se usmívat. Probouzet se a vědět, že žiješ a dýcháš a že jsi to Ty, že jsi zase zpátky a není to jen sen co mě pronásleduje. Nikdy nebudeš vědět jak moc jsem Tě miloval, nikdy nepochopíš jak moc Tě miluji, protože to nedokáži vyjádřit ani nevím zda pro to jsou ta správná slova. I kdybych snad věděl, budeš to brát jako fráze, protože to dnes z Lásky je, jen hnusná fráze, která ten cit, žere a slova mají velkou váhu a zachovávají pocity, proto chci abys věděla co k Tobě vše cítím. Nejsou to fráze má jediná, i když tak znějí a kdybych měl tu moc hnout hvězdami, nebe by nosilo Tvé jméno.
Možná si nejsme hodni, nevěřím, doufám v lepší zítřky.