Pokaždé, když se nudíš a nevíš co dělat, čím se zabavit, napíšeš mě. Ponoříš se do tajů laškování a lživé oddanosti, jsou to jen slova říkáš, ale nevnímáš jejich podstatu.
Přijdu si odolnější každým dnem vůči tvým spárům, vůči Tobě, pak však podléhám každému tvému slovu, tvým větám. Jako bych nespatřil tu past, kterou nastražíš pokaždé, když se nudíš. Hodiny jsou rychlejší, když vím že tam jsi, pak se však roztříští, když uvědomím si, jak moc jsem nahraditelný a že občas nezapadám do toho soukolí. Snažil sem se tě spatřit, ne jen ve snách jako tolikrát, ne jen ve své hlavě a představě.
Proč lidé vzdálení zdají se blízko? Jen aby poté mohli dokázat, že jsou na kilometry daleko. Věřit se nedá slovům, váhu slov musí člověk opodstatnit činem. Nevěřím Tobě tak jak sem věřil. Několikrát přišlo jen zklamaní a to se dožil vlilo jako jed. Nevím co tím vším vlastně zamýšlíš, co tím zamýšlím já, nebo co v tom vidím. Možná nic a možná kapku naděje, možná protijed.
Pak vidím jiné v Tvé blízkosti a mlčím, úsměv na rtech skryje bolest a smutek.
Stala ses mou Múzou, v těch dobrých i špatných věcech. Jsi mou inspirací v psaní, ale ne v životě. Chtěl sem být vedle Tebe kdykoliv, pokaždé si mi dokázala, že je to nesmysl a hloupý vtip.
Myslím, že sem se zasekl a přitom dala si mi zapomenout na špatné dny, ukončila si trápení jenž přišlo po hvězdách. Teď se mi zdá, že si jen přišla vystřídat místo po neznámé, že trápit se budu kvůli jiným a jiné, však nikdo se nebude trápit pro mne.
-=Pip=-