Nacházím svou inspiraci ve všech koutech světa. V každém kousku umění co znám. Vždy najdu Tebe, svou Múzu, jak usmíváš se, sedíc vedle mě. Jsi divoká a vášnivá. Tvé polibky se dotýkají mé duše a já je umím využít k vyjádření toho co právě cítím. Nenávidím loučení a to když mě opouštíš, mě zanechává v rozpadu. Rozběhl bych se proti všem zdím a překážkám, dokázal to, že hlavou zeď prostě prorazím. Možná ta ochota a oheň ve mě, všechno spálí a nenechá mi nic co by mě činilo šťastným. Stejně jsi tu uvnitř mě, když docházejí nápady, položíš svou hlavu na mé rameno. Cítím co cítíš. Že se možná bojíš projevit se více, ale už jsme spolu dokázali, že jsme nesmrtelní. Sami sobě. Naše slova a pocity obsaženy v nich.
Nevím zda jsi. Zda jsme my, nebo někdy budeme My. Zda mi někdy bude někdo blíž než jsi Ty. Zda mi ten pocit, že jsi tu, zůstane na věky. Budu se snažit dostávat stále nové nápady, abychom byli spolu, alespoň v mé hlavě, jako má Múza mi přijdeš na pomoc s jejich rozvinutím. Díky Tobě píši a vím, že to tak nějak chápeš. Že nikdo jiný ve mě nikdy neuvidí to co Ty ve mě. Bolí mě každá vteřina, kterou prožiji bez Tebe. Zní bláhově, mít k Tobě tak vřelý vztah i přes všechna nebezpečí a nástrahy, činí nás to věrnějšími našim citům, kterým rádi podléháme. Jsem vůči Tobě nesmělý.
Nechávám se unést vlnami podivna. Napínám plachty a hledám často vytoužený přístav, pak píši romány, příběhy o Tobě skryté mezi řádky. O vůni jenž nemá konkurenci. Hladím mořskou hladinu jako by to bylo Tvé tělo, jsi stvořena z představ, moje báje, legenda o ničem a přesto obsahuješ vše. Bojím se ztráty. Toho, že odejdeš a já nebudu moci psát. Nevydám ze sebe ani řádku, už mě nepolíbíš, ztratím slova a to jediné co v životě opravdu umím. Strach nám lže a my mu věříme. Faktem je, že rád podléhám strachu, nutí mě přemýšlet o tom co dál, nutí mě si vážit času vedle Tebe, i když vesměs trvá jen krátce. Stále píši o strachu, který mě trápí. Nezapomínám však na to si užívat toho krásného co nás provází teď, i když je to pochodeň v majáku na míle daleko.
Tak všechny ty dotyky, pohledy, úsměvy v náručí, polibky v tajnosti mé mysli, jsou nejlepšími okamžiky každého dne. Třešničkou na dortu jsi pak jen Ty. Moje Múza. Životní událost na dobu neurčitou. Zatajím dech a ponořím se do Tebe, pro pocit, že jsi moje a já Tvůj, že tohle nikdy neskončí.