Po událostech z minulosti jsme doufali v mír. V Posledním městě jsme měli stabilní základnu, kde byli všichni v bezpečí, obyčejné lidi jsme chránili my, Guardiáni, ochránci všeho živého přesně tak jak Traveler chtěl. Vracela jsem se zrovna z mise, když se to stalo. Rudá legie nějakým způsobem pronikla přes veškerou obranu Posledního města. Zavala, Cayde a Akora sjednotili všechny ostatní a snažily se Rudou legii zatlačit zpět.
Přistála jsem v poničené základně a spěchala na pomoc Guardiánům, kteří se rozhodli bránit město. Nebylo jednoduché se odtamtud dostat, jelikož vojáci Rudé legie byli na každém kroku, ale nemohli se věnovat síle nám věnované samotným Travelerem, světlo bylo v každé buňce našeho těla. Cestou jsem potkala Cayde, rozhovor přerušily další vojáci, ale Cayde je všechny postřílel jednou ranou, typický Hunter pomyslela jsem si, a pak mě poslal za Zavalou.
Dostat se k hlavnímu Titánovi nebylo lehké, ale přeci jen jsem se s dalšími Guardiány probojovaly až k Zavalovi, se kterým jsme odrazily několik vln vojáků Rudé legie, prý je nikdy nikdo neporazil, až do teď řekla jsem si. Poté nás poslal dál, proběhla jsem tunelem na jejímž konci Akora se silou Warlocků roztrhala stíhačku Legie. Na slova nebyla čas a já neváhala a běžela dál, na konci cesty mě vyzvedne Holliday. Po pár bojích jsem konečně dorazila k plošině, kde měla být, ale místo toho tu čekal tuhý odpor. Po pár zásobnících bojiště utichlo, vteřinu na to se objevila Holliday, se kterou jsem odletěla na rozkaz Zavaly, vyřadit velící loď Rudé legie.
Se slovy „Je to na Tobě, Guardiane, nakopej je tam kde to bolí nejvíc,“ mě Holliday vysadila na zádi a já se skrz nákladovou rampu dostala dovnitř. Vyřadila stráže a pomocí Ghosta (ochránce, průvodce, encyklopedie, prostě vše na co si vzpomenete) zneškodnila štít abych mohla pokračovat dál. Cestou za zničením lodě jsem musela zneškodnit pár poskoků než mi cestu zkřížil Brann, jeden z berserků Legie, byl to tuhý boj, ale žádná výzva pro Warlocka.
Jestli jsem si myslela, že cesta bude lehčí spíš se to zhoršovalo, nejspíše se rozkřiklo, že jsem nezvaný host a já musela zničit dalšího z „generálů“.
Konečně jsem se dostala k hlavnímu generátoru, kde jsem zničila turbíny a vyřadila tak loď z provozu. Ghost se snažil dovolat Zavalovi, ale nikdo se neozýval ani Amanda (Holliday), tak jsem běžela na přistávací plochu, ale nikdo tam nebyl. V dálce byl vidět Traveler, kterého svírala zvláštní věc.
„Jak se dostaneme zpátky?“ zeptal se mě Ghost a než jsem cokoliv stačila říct ozvalo se za zády zlověstné „Nedostanete,“ otočila jsem se a spatřila vůdce Rudé legie, v bílém brnění přede mnou stála ohromná postava „Vítej ve světě bez světla,“ pokračoval a namířil ruku k Travelerovi.
V ten okamžik se tajemné zařízení obepínající Travelera spustilo a mnou projel chladný pocit, nohy ztěžkly a i Ghost cítil tuhle nenadálou změnu.
„Něco je špatně Raven…“ řekl Ghost a padl k zemi a ani já se na nohou dlouho neudržela.
Velitel se ke mně pomalu přibližoval, přitáhla jsem si Ghosta k sobě aby ho nezašlápl „Nedívej se tak na mě, zrůdo,“ pronesl a vší silou mě odkopl „Jste slabí. Nedisciplinovaní. Schováváte se za zdmi svého města,“ pokračoval ve svém monologu a já lapala po dechu „pomalu jste zapomněli na strach ze smrti. Dovol abych Ti to připomněl.“ mezitím co jsem se snažila dostat na nohy se Velitel napřáhl k úderu, který mě odmrštil až na konec ranveje, upustila jsem Ghosta, který přepadl přes hranu lodi někam do prázdnoty pode mnou „Tvůj druh si nezaslouží dar jenž vám byl dán.“ pomalu ke mně přistupoval a já bezmocně klečela na hraně lodi „Mé jméno je Ghaul a Vaše světlo je teď mé!“ při posledním slově mě skopl z lodi, padala jsem volným pádem k rychle se blížící zemi.
Vize Travelera vznášejícího se nad městem, tisíce duší topící se v řece, souhvězdí a pak trosky Travelera. Nakonec mě obklopila tma.
Probudila jsem se po dvou dnech v troskách Posledního města, vyčerpaná, umírající. Z posledních sil jsem se postavila na nohy „Teď to nesmíš vzdát,“ řekla jsem si a vydala se troskami města pryč. Viděla jsem Legii jak vraždí bezbranné Guardiany, kteří neměli šanci se bránit. Prchala jsem korytem řeky a vyhýbala se Rudé legii, když v tom jsem uslyšela svého Ghosta jak si zase stěžuje. Naděje, řekla jsem si a poté se mi podlomily nohy.
„Raven?“ Ghost vycítil mojí přítomnost a přispěchal ke mně „Jsi živá… myslel jsem, že jsem Tě ztratil.“ po těchto slovech mě vyléčil „Díky.“ vydechla jsem „Můžu Tě vyléčit, ale už Tě nemohu oživit… ne po tom co…“ i Ghostovi se v hlase projevoval strach „Raven… světlo je pryč. Vzali nám město, Travelera, úplně všechno… Rudá legie zabíjí bezbranné Guardiany. Musíme se odsud dostat.“ shrnul vše Ghost „Jsme na to sami…“
Cestou z Posledního města jsem narazila na tábor Guardiánů, kteří neměli beze Světla proti Legii šanci. Sebrala jsem náboje a obhlídla poslední tábor mrtvých Guardiánů, ten pohled mi vháněl slzy do očí a touhu po mostě do žil.
„Raven,“ začal Ghost „tohle jsme mohli být my, když zemřeš tak… tak už Tě nebudu moci vzkřísit. Prosím opatruj se.“ dopověděl s obavou v hlase Ghost „Neboj,“ řekla jsem a vydala se k horám, když v tom zvuk pročíslo strašlivé zavití, hned na to se zcela odnikud objevily válečné bestie, které se mě rozhodli roztrhat.
Pár jsem jich stačila postřílet, někteří se ke mě dostali až moc blízko ani pro ty jsem neměla slitování a ubila je pěstí. Pokračovala jsem do hor, byla jsem týden na cestě. Stále jsem potkávala sokola, sleduje nás nebo to byla jen náhoda?
Po překonání několika srázů jsem opět narazila na Rudou legii, osamocený voják nebyl nejmenší výzvou a i když mu společnost dělali jejich bestie i tak neměl šanci. Já mohla pokračovat ve své cestě. Potřebovala jsem překonat jen pár prohlubní, když v tom na proti mně, přesně na druhé straně menší propasti seděl nehnutě zase ten sokol. Rozeběhla jsem se a skočila, zapomněla jsem, že už nemám své schopnosti. Nedosáhla jsem na okraj a spadla do propasti.
„Koukněte! Někdo tu nechal ležet jednoho z Guardianů. Věci jsou asi horší než jsem předpokládala,“ s těmi slovy mě na nohy vytáhla dobře vyhlížející rebelka „Je čas vyrazit lidi!“
„Ale… ale kam jdete?“ předběhl mě v otázce Ghost „Co nejdál to půjde,“ odpověděla, pak nás přehlušilo ptačí zaskřehotání a objevil se ten samí sokol, kterého jsme celou dobu sledovali „Mé jméno je Hawthorne a tohle je Louis. Nejlepší pilot, kterého máme. A co Ty? Připravena vzlétnout?“ řekla „Je čas učinit se užitečným!“ dodala.