Když zmizí všechen kyslík z Tvých plic a nemůžeš se nadechnout, proběhnou Ti hlavou poslední okamžiky tvého života nebo to bude celý život?
Když mi někdo sebral vzduch, můj vítr z plachet a já zůstal stát jen tak, nečinně přihlížející na temnou hladinu pode mnou, uvědomil sem si, že je něco špatně. Vždy si uvědomím, že je něco špatně až když je pozdě. Šiji horkou jehlou každou ze svých plachet, možná proto se tak snadno trhají.
Čekal sem, že naplníš mi plíce vzduchem, že budeš pohon mích plachet, ale vše sem viděl za závěsem tak růžově. Dávno sem se vzdal vidiny Sluneční bohyně, Múzy se zlatými vlasy, zřekl sem se všeho neprozkoumaného již dávno. Pak ses objevila Ty. Vtělení něčeho nadpřirozeného. Neprobádané vody, kterým sem nemohl odolat, vábila mě píseň Sirén, ten krásný smích mi zvoní v uších doteď. Slyším ho ve snách, budím se s pocitem, že ležíš vedle a mé ruce vždy lapají do prázdna.
Moje mysl mě šálí jakoby si nikdy nebyla a přesto vím, že jsi skutečná, jediný důkaz je smích. Můžu si jen představovat vůni tvého těla a chuť tvých rtů, jsi nádherná v mích představách a vím, že možná ještě hezčí ve své skutečnosti. Představuji si jaké je Tvé objetí, zda je stejné jako paprsky Tvých vlasů, či zda spaluje neopatrné. Jaký je Tvůj pohled netuším, ale již teď vím, že jsi mě jím uhranula jako Medúsa.
Co je za tím, že tě každý obdivuje, jsi jako Afrodita, nejkrásnější z božstev, nevím však zda jsi i tak krutá a poznat to nikdy nechci. Vrať mi dech, mé srdce na pravé místo, tam kam patří, přijď ke mě znovu, i když jen ve snu a prosím buď se mnou dokud se neprobudím.
Nikdy více.
-=Pip=-