Můžeš se v životě bránit spousty věcem, utíkat před nimi nekonečným vesmírem a stejně Tě jednou doženou. Celý život si nejspíše nastavovat hodnoty nestačí, při narození nedostaneš na výběr obtížnost, je to náhodné, založené na rozhodnutích jenž jsi nikdy neučinil a postupuješ divným zkušenostním systémem. Většině z nás nikdy nepřijde nic tak říkajíc pod nos, musíme se jen chtít hnout z místa. Když je nám ze sebe zle a víme, že se chováme špatně, je potřeba to změnit. Hlavní bod je uvědomění.
Nejhezčí na životě je milovat, být milován. Podívat se vedle sebe a vědět, že se v klidu můžete opřít a neucítíte odpor ani vynucenou pozornost. Přesto vše je to běh na dlouhou trať. Nemůžeme mít vždy co chceme, i když víme, že být spolu by bylo správné. Že mít Tebe v náručí je ta nejkrásnější věc a Tvůj pohled, v němž se zračí všechny životní cesty ba celý vesmír bych v nich mohl spatřit, mě spaluje uvnitř mysli. Možná jsi stvořena jen z mé mysli. Z té velikosti jenž v sobě chovám. Ze všech těch snů a tužeb. Stvořena z Vanilkového opojení, jenž mi motá hlavu pokaždé co Tě ochutnám.
Schováváme se. Každou vteřinu spolu však odhalujeme vše. Pak znovu. Schovat vše za úsměv a pohledy. Odhodit zábrany a držet se Tebe, zábrany, která mě chrání propadnutí skrze všechny zdi. Bojím se. Tak jako všichni. Ten oheň v nás, touha ve Tvých očích, chtíč na Tvých rtech a Láska ve Tvém náručí, ze mě dělají neobyčejného člověka. Je to jako setkání s bohyní, víš v těch snech, kdy jsi se mnou v realitě i mimo ní, kdy jsme jedna duše v jednom těle těsně před rozdělením.
Nikdy neopustím cestu, jenž jsem započal. Však naprosto přesně vím, že se budu muset potýkat se špatnostmi. Ochráním Tě před nimi, budu Tvůj štít, Tvůj rádce a průvodce světem. Nenechám Tě nikdy samotnou. Za deště budu stát vedle Tebe s deštníkem, i když vím jak moc miluješ déšť. Možná nejsem hrdina a nikdy nebudu, nejsem princ na bílém koni co Tě přijede zachránit před draky, ale vynasnažím se jakkoliv to půjde. Co sejde na mé zbroji a slovech, které odnese čas, pokud nebudu dost dobrý na to šeptat ta slova Tobě a využívat zbroj pro Tvé dobro. Možná Tě nikdy nebudu mít tak blízko jak bych chtěl. Možná mi zbudou jen myšlenky na Tvou něhu. Možná se uvnitř rozpadnu, ze všech těch pochyb.
Vesměs je ve mě vše skryté, to dobro ve mě jsem dal Tobě. Jsi Růže mezi trním, božsky božská Vanilková víla. To dobro ve mě jsi Ty. Ať už jsi nebo budeš, najdu Tě v dalších světech jen pro to abych mohl spatřit Tvůj úsměv, políbit Tvou tvář a cítit Tvé objetí. Mám Tě ve své mysli stejně jako v srdci, navždy si Tě uchovám takovou jaká jsi. Navždy s Láskou moje Múzo.