Ještě než začnu dýchat a poprvé otevřu oči, za dne, který přinesl mi jméno, jenž mi předurčil osud. Ptal jsem se možná očima tázavě a vždy byl veselí, hodně jsem se bál a spoustu se toho naučil, zkušenosti mě dostali až sem, kde právě jsem. Trpěl jsem mnoho tak jako každý, zkusil jsem Lásku k bohyním a spálil se jejich velikostí avšak touhou hynul jsem neboť jejich krása pro ně byla přednější než Láska samotná.
Bořil jsem se do sněhu svých pochybností, tonul a nenacházel východisko, žádný záchranný kruh, který byl by poblíž a myšlen pro mě, někdo obyčejný nemyslíc jen ve své zájmy, hledící v dál a čekajíc co následuje každou vteřinu. Plnil jsem nesmyslná přání jako Herkules na jeho pouti, kradl jsem z jabloní harpyjím a strážil jsem Tebe před lvy a vlky vlastním tělem, jen oázou v poušti, jsem byl, kam chodíš se schovat, když slunce moc pálí. Možná jsi vítr a já Tvůj plášť, kam se otočíš tam já půjdu, jak dlouho nevím, možná dokud mě nerozerve vichřice na cáry a já neodletím.
Když potkal bych Tebe v jiných světech, možná bych podlehl Vanilkovému opojení a nevzdal bych se náruče, objetí a polibků, které hřejí do budoucna. Našel bych Tě znovu a znovu, zdolal bych vše jen pro Tebe, jako jsem to udělal tolikrát napříč světy co nás poutají. Byli jsme vždy stejní? Spalující oheň co nás poutá, vášeň jenž vystihuje jen nás dva a touha tak výbušná, že jsme nebezpeční sami sobě. Nechtěl bych v životě opustit přístav Tvého klína, tím jsem si jistý, spočinul bych na Tvých prsou a nehledal dál.
Kdybych měl popsat všechny ty cesty, náznaky a kříže v mapách, majáky, výpravy na konec světa a zpátky, nestačili by Ti na přečtení pozemské roky. Trval bych na všem co bych napsal, tak jako trvám v tento moment na tom co k Tobě cítím, jako když věnuješ polibek a on se ti vrátí dvakrát tak vřelý, jen natáhnout ruku a chytit tu Tvou, držet a nepustit jen tiše plout tou hlubinou co odráží měsíční svit jak naší naději na lepší zítřky, jsme stejná mince jen jiné strany, i když jsi vedle mě mou touhu nepoznáš, i když chci, nikdy Tě nezískám na svojí stranu.
Až na konec popluji na druhou stranu, dříve nebo později nežli Ty, počkám tam na Tebe, najdu si záminku zůstat déle, dokud Tě nenajdu a znovu nepodlehnu Malinové chuti Tvých rtů. Zůstal bych na věky avšak nejsem věčný, zanechám pocity a svoje zásady dokud se nerozední, ze sna se probudíš a já Tě políbím na konci rozcestí pod rouškou objetí.
-=Pip=-