Slyším tlukot Tvého srdce, kamkoliv se hnu, je jako tikající hodiny, které mám stále u sebe. Stačí jen zavřít oči a vidět Tvůj úsměv, jenž září jak slunce na temné hladině, jenž odráží měsíc. Tak nesmyslné až to dává smysl právě ve chvíli kdy se naše mysl protne, ve stejnou chvíli kdy nechá Romeo usnout Julii jen aby zemřeli pro to v co věřili, že neskutečná spalující touha je právě tím co oba chtěli.
Můžu se trápit do chvíle než usneš protože potom vím, že jsi v bezpečí před každou nástrahou co život Ti chystá. Jako potkat Bohyni, naprosto úchvatná ve své maličkosti. Hledal jsem tolikrát a padal ještě víc, vždy však narazil na Tebe v tom jasném příslibu tichého přístavu, kdy se schoulíme těsně u sebe. Záplava vanilky v hlavě, kdykoliv projdeš, kdykoliv se přiblížíš, kdykoliv Tě obejmu a políbím, je to jako červené tlačítko, které ve mě vyvolá touhu, jako Ty ve spodním prádle a já dělám, že to nevidím.
Ze snů jsi padala hluboko ze tmy, hvězda co držel jsem abych se nezbláznil, držel Tě blízko a přál si jediné aby jsi žila. Občas se bojím, každého kroku vpřed abych se nespálil a Tebe nezadusil. Občas ty náznaky nezvládám, občas nechci být dotěrný a říkat ti co bych chtěl, tak jen polibek na tvář a jít spát, nedat na sobě nic znát a doufat, že snad jednou se podaří ten boj o Tebe vyhrát.
Chtěl bych Tě držet častěji a více, být blíže než kdokoliv a nikdy se nedělit, bláhové sny, zdolat s Tebou vanilkové nebe několikrát za noc, zbožňovat Tvůj úsměv a smyslný pohled, neutíkat jinam než k Tobě a kousat Tě do rtů. S Tebou jsem poznal, že život má cenu, přes všechny zásady co s sebou si nesu, přes všechno v co věřím jsi právě Ty neuvěřitelná a božsky božská.
Děkuji.
-=PiP=-