Určuji si směr, který již dávno v nás zemřel. Jdu po cestě, kterou šlo již tisíce a přesto není udržovaná, je stále zarostlá trny, jenž mají touhu vás roztrhat při každé příležitosti. I když po ní šlo tisíce lidí, je to již dávno co tomu tak bylo, nyní po ní chodíme jednotlivě, jednou za čas se někdo najde, moc lidí pak cestu ztratí, spousty se na ní zblázní, někteří zemřou nebo v nich zhyne to co je tvoří.
Spousta lidí mi dává najevo, že cestu, jenž jsem zvolil, neuznává. Zvolil jsem prý špatně. Dnes jsou priority mrtvé, slušné chování je dávno zabito dravostí a posměšky. Umíme být milý jen tehdy, jde-li o to něco získat nebo dostat někoho pro naší věc. Gentlemani umřeli a většina těch co hlásá, že jimi jsou, nevědí co vše to obnáší, že to není jen o tom dostat něžně slečnu do postele a poté ji zahodit. Jsou to dravci, nic víc, jsou to trosky, vyhořelí.
Ironií je, že tohle nejspíše všichni chtějí. Chtějí pohádku o slušném chování, o slušných lidech, o prioritách. A přesto ten odpad, kterým bych měl být i já, vidím všude, neexistuje věc, která by vyvrátila mé přesvědčení. Jsem špatný, že se držím priorit, ale stojí to za každý úsměv, za každý užaslý výraz, který je mi darován. Jsem špatný, že jsem trpělivý a že mám čest, že nemám to co jiní, že nejsem vysoký blonďák s vypracovanou hrudí, ale i přes ten fakt jsem to já kdo tu stojí při každém přešlapu, který uděláš. Ať už jsem kamarád, přítel či známý, stojím tu zatím co ostatní budou pryč.
Jsem špatný v tom co dělám, ale to co dělám je můj sen, představa o tom a fakt, že dobří lidé existují, že budu s hrstkou lidí roztroušených po celém světě, světlem těm, kteří to potřebují. Pomohl jsem spoustě lidem být šťastný, uvědomit si co vlastně chtějí a odpoutat se od špatných osob, pro ten pocit stojí za to být. I přesto, že uvnitř sebe budu trpět sebe víc, že budu na dně, i když se usmívám, že nemám to co chci, dáváš mi pocit, že žiji.
Držím se svých priorit, proto nenávidím lháře, podvodníky a hlupáky. Každý člověk, který neví co chce, lže a podvádí je pro mě mrtví, umím dělat výjimky, ale tu skvrnu ve mě nesmažeš, jen se dělají další čárky na úpis.
Pár lidí už jsme zabili, kamarády, kteří nás znali jen, když byla nouze. Partnery, pro které jsme byli jen hračky. Kolegy, kteří nám lhali. Bez náhrobku, pohozeni bokem, za klášterní zdí. Jsem špatný v tom co dělám, ale je to nutnost, která mě chrání.
Chci se pohnout a vím, že musím, jinak na své cestě zahynu stejně jako jiní, věřím, že mám něco co jiní neměli, že moje odhodlání je větší. Jsem v tom až po uši, stejně jako v citech, které cítím. Přeji si, pohnout se a jít si po svých, bez pochodně, spálím mosty abych měl na další cestu dost světla. Chci vědět, že tam někde jsi Ty, i přes to, že vše dělám špatně, vždy budeš jedinou věcí, jedinou prioritou, kterou jsem si vytyčil jako tu zcela správnou, čistou a jednoduše složitou věc. Věřím, že tam někde jsi Ty, moje priorita. I když máš na to svůj názor, díky Tobě vím, že není špatné být sám sebou.
-=PiP=-