Jednotkou doteku prý je něha, bez něhy není života, bez ní není světla, které by prosvětlilo náš den. Bez něhy je svět studený a temný, žádná blízkost člověka co by nás miloval, to nejhorší je, když umírá něha. Praská to v nás, bortí se a drtí vše co nestihlo utéct, frustruje nás to. Nejkrásnější na světě je objetí, všechno je to v tom jednom jediném doteku, kdy to hřeje po celém těle a máte pocit, že máte všechno. To největší bohatství co na světě je.
Co potom máme, když ne něhu, když ne krásnou náruč milovaných, co potom zbude, když v nás něha umře? Nic. Prázdnota. Jen tupé místo, které nelze vyplnit jen tak něčím, vím to.
Nedostatek něhy způsobuje smutek, pocit, že něco v nás umírá a naprosto přesně cítíme tu prázdnotu, která v nás narůstá čím dál víc. Chce nás to spolknout zevnitř. Vysát ten život co tam je, zahubit oheň co nás spaluje, ale důležité je to nevzdat a doufat, ne věřit tomu, že ta něha tam uvnitř těch druhých stále je, že jen ztratily směr a potřebují návod jak něhu používat. Neexistuje vlastně žádný návod, všichni ji máme v srdci, někteří jen trochu více zamrzlou, ale vše se dá rozehřát. Jen mě nech Tě obejmout a říct Ti jak Tě mám rád. Něžně Ti šeptat až budeš usínat. Hrát Tvou oblíbenou melodii ve snech a být tu pro Tebe jsi-li nemocná. Na každý pád vím, že neexistuje většího pokladu než tvojí něhy, která tak sladce hřeje a přesto mám pocit, že uvnitř Tebe již zemřela.
Jsem v koncích. Trhá mě na kusy mé já šílenými představami. Vše dávám všanc, když tu takhle znásilňuji slova, možná je to tou dobou, že všichni hledíme spíše k zemi a ne do očí těch vedle nás, že více než cokoliv jiného držíme v ruce mobilní telefony, možná právě ty v nás něhu zabíjejí. Je mi teskno, je to vidět všude kolem mě a nikdo s tím nic nedělá.
Já a moje něha se snažíme dělat vše proto aby nebyla jen ve mě, chci mít někoho jako jsi ty, navždy a napořád být tebou okouzlen. Možná tu něhu v tobě probudím polibkem, i když to neumím, ale zkouším to, každý máme šanci, být lepší. Žiji na úkor něhy a naopak ji k životu potřebuji, stejně jako všichni, neboť poté máme pocit, že umíráme stejně jako něha kolem nás. Zůstanu naživu? Jen díky Tobě?